Narodil se 8. listopadu a bylo mu 35 let. Význam jeho jména znamená škorpión. Na ninja akademii odmaturoval v 7 letech a Chuuninem se stal, když mu bylo 8 let.

Prsten Akatsuki nosil na levém palci a nápis na něm znamenal „koule“. Měřil 164, 1 cm a vážil 47, 3 kg. Nejčastěji byl znám jako Akasuna no Sasori (Sasori z červených písků).
Sasori pocházel z vesnice ukryté v písku (Sunagakure no Sato) a byl jedním z vysoce postavených ninjů. Když ale před dvaceti lety utekl, připojil se k organizaci Akatsuki.

Předtím, než utekl, umístil na svého podřízeného v Suně, Yuuru pečeť, díky které mu Yuura nevědomky sloužil jako špión.

Stejnou pečeť umístil i na Yakushiho Kabuta, který měl za úkol shromažďovat informace o Sasoriho bývalém partnerovi v Akatsuki, Orochimarovi, ale sám Orochimaru pečeť odstranil a Kabuto se tak přidal na jeho stranu.

Ve dvojici byl s blonďatým mladým umělcem Deidarou, který bojoval na dálku pomocí jílových bomb, a do písečné šli kvůli misi, když měli zajmout jednoocasého démona Shukaku, kterého v sobě nosil tamější kazekage, Gaara.

Nikdo z Akatsuki nikdy neviděl Sasoriho pravou tvář, a to právě kvůli jeho životu uvnitř loutky Hiruko, která bojovala hlavně pomocí svého škorpionova ocasu.

Pozor, tato část obsahuje spoiler:

Poprvé svou tvář ukázal při boji se svou babičkou Chiyo a její pomocnicí, Sakurou, kterým se povedlo zničit Sasoriho „skořápku“, ve které byl po celou dobu uzavřen.

Sasori později odhalí, že on sám se přeměnil na loutku, ale v hrudi měl živé jádro, které bylo jeho jedinou slabinou. Kvůli tomuto jádru mohl používat chakru.

Chiyo na poslední chvíli použila tajně Sasoriho rodiče, kteří ale nebyli živí, pouze loutky a ty mu zasadily smrtelnou ránu, když propíchly jeho živou schránku.
Když umíral, prozradil své babičce a Sakuře výhody toho, být napůl loutka, a napůl člověk. Řekl jim, že se tím zbavil citů a emocí, a hned poté nabídl informace o Orochimarovi za to, že ho dvě kunoichi porazily. Pak padl mrtvý k zemi, i se svými rodiči, o které přišel už jako dítě.

Poznámky:

Sasoriho jsem si zamilovala na první pohled díky jeho slavné větě,

„Nerad čekám, a nerad nechávám někoho čekat.“, kterou uznávám.

Také jsem vždy stála za jeho uměleckým názorem, protože tvrdil, že umění je trvanlivá krása, která nikdy neuvadne, na rozdíl od jeho partnera, Deidary, který si byl jistý přesným opakem.